ING DŽORDŽ autor budoucí knihy Magické zážitky ze Žďasu UKÁZKY

Krimi historie 2

další fiktivní nemocnice

Zápisky schizofrenika a čtvrtý odboj proti vnitřnímu nepříteli Země – koule

Tato historie je pojata jako příběh jakési Dřordžovy Lenky, který končí v psychiatrické nemocnici v jednom krajském městě, na oddělení interna a do toho všeho se míchají jakési podivné jevy a Džordž.

Džordžova Lenka ve spárech interny psychiatrie

a nacistického telepatického signálu.

LLLLa jako dvouletá se šourala v rozšmajdaných botách a na panelákové chodbě zakopla a spadala hlavou na zábradlí. Byla v bezvědomí. Dále vycházím z vyprávění její sousedky paní Kořínkové a uvádím její slova: Jako malá se kamarádila s naším dědou. Vždycky za ním přiběhla a šupla za ním do postele. Lidem se to nelíbilo a vyšetřovala to policie. Ona ale ani gestem nic nenaznačila. A tak se to nechalo být. Dále vycházím z jejích poznámek, když se u ní projevili traumata způsobená kombinací léků a předávkováním konopí v masti. Viděla vždy po braní léků hady a začaly se jí vybavovat dávná traumata, které měla vytěsněné a vůbec o nich nevěděla. Soused ji zneužíval. Říkala, že ji ju lízal a kdo ví, co všechno bylo. Děda jí řekl, že by se v kriminále oběsil a ona ho nechtěla mít na svědomí. A ani gestem nic nenaznačila. Policie si říkala. Policie si říkala, že je jen padlá jako malá na hlavu. Přitom rodiče na ni jen křičeli a by za ním nechodila. Nic nevysvětlili. To bylo jen další zablokování.

Její maminka, které jsme říkali Bábina, měla laktační psychózu. (Mléko se dostane do krve.) Z toho se jí vyvinula schizofrenie. Mám podezření, že její máma ji jako malou drbala na škatulce a přitom se jí dívala do očí. Ve škole nemluvila a při vyšetření byla navedena aby nic neřekla. Dostala se do zvláštní školy, kde byla šikanovaná, a tak chodila za školu, ačkoli všechny inteligenčně převyšovala. Tam na ni spolužačky volaly: Lenko honem poběž. Přitom za autobusem se řítilo auto. A to bylo dvakrát. Dvakrát ji srazilo. Podruhé rozbila hlavou čelní sklo auta. Její otec to sklo jako viníci museli pod hrozbou exekuce zaplatit. Bábina říkala, že se tomu řidiči pomstila. Pak jsem se dozvěděl, že řidič se zbláznil a skočil pod vlak.

Rodina neuměla hospodařit s penězi. Hospodařili stylem, kdo to dřív utratí, ten vyhraje, a jen se hádali o peníze, kdo z koho. Otec si musel půjčovat a vracet. Ke konci měsíce neměli, co jíst a měli hlad. Ačkoli s penězi by běžná rodila úsporně vyšla. Jedli už jen samotný chleba. Proto se jí protivíl. Vše vyvrcholilo, když zemřel otec. LLLLa dvakrát omdlela hladem. Potom měla špatný zážitek se schválně otráveným jídlem. Bylo jí bylo jí blbě a pak ji znásilnili. Mohu říci kde. To se jí pak vracelo při hospitalizacích, díky lékům. A nechtěla jíst. Zvláště, když byly potíže se žaludkem z přemíry léků a vracelo se jí to a nechtěla jíst. Zvláště, když tu bylo v tuku uložené konopí a plus jakékoliv léky. Všechny ty traumata sexuální násilí měla vytěsněné a nevěděla o nich. Ale připomenutím byly hospitalizace. Tehdy pak vyskakovala mimo své tělo a lítala v časoprostoru. Traumata ale nebyla všechna. Pak ji znásilnil na hřbitově cikánský hrobař. Bývalý její kolega z Tokozu, který koketoval s jejím chozením. Do Tokozu nastoupila, když jí bylo 15 let. Tam ji zase sexuálně obtěžoval mistr, komunista. Z jejích poznámek vyplývá, že celá dílna se dívala jejíma očima do budoucna. Ze závisti ji v budoucnu pomluvili manžela a ona pak trpěla při hospitalizacích a měla pochyby jestli je s Džordžem vdaná. Tokozáci ji doslova sežrali. Časoprostorově ji rozžvýkali. A pak vyplivli. Udělali to jak časoprostorově, tak sexuálně. Hlavně Drbohlav.Všechna ta traumata způsobovala to, že vyskakovala ze svého těla svým vědomím lítala v čase i v prostoru i v budoucnosti. Lékařský výraz: Je paranoidní.

Pak měla špatné zkušenosti se zdravotnictvím. Jako na takto postiženou si všichni dovolili. Když porodila druhé dítě ji v porodnici po porodu sousedka říkala: Vám tak hezky pije. Už při prvním porodu měla totiž náznak laktační psychózy.

Na schodech Džoržovi řekla: Já se cítím jako chlap. Tehdy to na poprvé rozdýchala. U druhého dítěte přišla doktorka a dávala injekce na tvorbu mléka. Lenka pípla: Já má mléka dost. Ale doktorka řekla: Jen jí to píchněte. A hned měla laktační psychózu. Je to tvrdý náraz do psychiky. Léčená trvá asi půl roku. S plno traumaty. Neléčená rok. U obojího plus možné psychické komplikace. Gynekolog  Lukáš se doktorky ptal: Proč jste jí to udělala? A ona řekla: Já jsem jí to nevěřila.

            To, že byla takto postižená a ze zvláštní školy se na ni podepsalo ještě jednou. Hned dva obvodní lékaři (B+V) na ni zkoušeli jakýsi problematický lék. A to i přes kontraindikaci, že měla šelesti na srdci a schizofrenii. Po tomto léku ji hned dvakrát selhalo srdce v lékárně u polikliniky. Vždy přeběhl dotyčný obvoďák. Napřed jeden. Za tři roky druhý. Říkali: Odvezte ji do krajského města = Psychiatrická nemocnice. Ale doktor od záchranky říkal: To je přece od srdce. A zavezl ji že do okresního města na internu. Ten lék byl zakázaný. U druhého doktora už tomu tak bylo.

            Džordž se chtěl dozvědět pravdu, jestli je všechno v pořádku. Nechal si dělat znalecký posudek. Postupně oslovil 7 soudních znalců. Napsali nebo říkali: Posudek vypracuji. Pracuji na tom. A podobně. Ale když zjistili, že do toho Džordž moc vidí, (mohli by být postiženi za křivý posudek, žádný posudek od nich nikdy nevymámil.

            Potom byla léčena vždy v psychiatrické nemocnici. Vždy po krátkém, čase než se ten lék projevil. I tam šlo o život. Zkoušelo se to s elektro – šoky. Zase jí selhalo srdce. Volali rychlou z vedlejší nemocnice. Naskočila až když jí nakládali do sanitky. To se ale tutlalo. V dokumentaci se napsalo: Potíže s probuzením. Je zajímavé, že naprosto stejnou epizodu zažila její máma. Také naskočila, až jí nakládali do sanitky. Byly spolu vzájemně spojeny. Zdravotníků se proto Lenka bojí. Když byla rozhozená, nikdy k jakémukoli doktorovi (I kdyby byl anděl), nešla.

            Při další hospitalizaci po Džordžovi jako po opatrovníkovi chtěla primářka zase podepsat elektro- šoky. Protože šlo o život, tak to nepodepsal. A primářka napsala na soud, aby byl zbaven opatrovnictví, protože tím způsobil velice špatný stav. Totiž léky spíš škodili. (Kdyby se raději řídili rozumem a ne rutinou.) Kdyby se raději zajímala o dávkování léků. Měla asi máslo na hlavě a tak předváděla tu akci se soudem. Džordž jen viděl Jinou delší variantu léčby bez šoků, což už také bylo. Naštěstí to rozsáhlé zdůvodnění, které se dalo použít proti ní, soud nebral vážně a rozhodl, že Džordž zůstal opatrovníkem. Džordž se u soudu obhájil sám.

            Na podzim roku 2024  došlo u Džordže a Lenky k otravě prachem z radiátoru. Džordž tam našel ohnisko prachu, které se roznášelo prouděním vzduchu po celém bytě. Ta otrava začala, když se po delším čase začalo topit. Před tím se netopilo a hřáli sousedé. V tom období se tam prach usadil. Džordž našel při neustálém uklízení prachu po celém bytě to místo odkud všechno šlo. Bylo to u radiátoru a Džordž tam viděl a našel usazenou vrstvu ložiska prachu. Toto je ale blamážní vysvětlující veze událostí jak se to ale stalo nestalo. Existuje ještě další veze jak to bylo. Je uvedena v Krimi příběhu 1.

            Po začátku topení se Džordž i Lenka dostali v různých časech do nemocnice s dýchacími problémy o jejichž původu (mikroprach) vůbec nevěděli. Nejprve to chytla LLLLa. Když přijela rychlá měla saturaci 50%, (procento kyslíku v krvi). A nebyly slyšet plíce. Džordž se dostal do nemocnice později a to několikrát, protože ten mikroprach v plicích stačil rozdýchat chozením po venku. LLLLa to chytla naplno protože hodně ležela, a prach se usazoval i na polštáři a peřinách. Jak kdyby to tam někdo nasypal.

            V okresní  nemocnici byla od 20. srpna do začátku prosince 2024. V nemocnici ji nemohli rozdýchat. Lékaři říkali, že je to chronické a nedá se to léčit. Dlouho ležela s hadicí v krku. Lékařská prognóza byla, že bude asi ležák na kyslíku. Nevědělo s nic o prachu v plicích. Lékaři měli zkušenosti spíš s bateriemi. Po dlouhé době se jí začala zlepšovat saturace a začala to rozdýchávat. Sestry v této okresní nemocnici na jipce, aru plicním i jinde, kde ležela byly perfektní. Byly vyškolené jak správně manipulovat s pacientkou, i když měla pochroumanou ruku, kde u ramene ji chyběl centimetr pažní kosti. Pak si možná špatně srostlé? Při péči nevznikla žádná proleženina. Sestry mezi sebou běžně komunikovali. Přátelsky o všem možném. A přitom makali. Je to asi nejlepší věc proti vyhoření u tak náročné profese. Návštěva  vždy musela počkat, než pacientku připraví a přebalí. Až potom mohla návštěva dál. Pak ji posadily. Také probíhala rehabilitace. Později LLLLa chodila s kyslíkovou bombou nakupovat do automatu kávu a podobně. Krásně rozchodila ležení. Koupila třeba s kyslíkovou bombou i kalendáře na rok 2025. Pak už jí všichni tleskali jak těžký zdravotní stav překonala. Ke konci hospitalizace v okresní nemocnici mě LLLLa řekla, že se něco děje s léky, protože to cítí na svém těle. Pak začala bláznit. Ptal jsem se nato její psychiatrické lékařky. Řekla, že jí vynechali léky. Asi se jim nechtělo jít do další krabičky. A krátce po tom se u ní objevily dvě velice agresivní baterie. Kvůli psychickému onemocnění byl pak po nějakém jednání mezi lékaři převezena na internu do psychiatrické nemocnice v krajském  městě. Ty události s psychiatrickými léky a pak ty dvě agresivní baterie připadají Džordžovi buď jako schválnost nebo dokonce něčí likvidační záměr. Jestliže se podíváme do LLLL a života tak na tyhle věci je jak magnet. Stačí si jen vzpomenout na injekci na tvorbu mléka. Jenže teď je to ještě tvrdší.

            Jestliže se ohlédneme tak Okresní nemocnice byla úplným protikladem interny psychiatrické nemocnice v krajském městě a toho, co tam LLLLu mělo potkat. Džordž si vzpomíná na domlouvání lékařů mezi okresní nemocnicí a psychiatrickou nemocnicí, která s těmito bateriemi neměla zkušenosti. Nakonec se ale ocitla tam. V této nemocnici ji pak šlo o život. LLLLe se zjevila panenka Maria. Jednoho večera už byla dušná a zpomaloval se jí tep. Kdo ví jak moc. A kdysi toho vlastně všimli. Prý může mít poškozený mozek z nedostatku kyslíku. Kdy jí vlastně scházel kyslík? Vždyť byla v vždy ve vybavených  nemocnicích. A Proč jí ho nikdo nezavedl? Když už šlo tak moc do tuhého, byla převezena do obyčejné krajské nemocnice. Ještě, že se to zachytilo. Zaplať Pán Bůh i panence Marii. V krajském nemocnici ji zbavili bakterií a když jsem s ní telefonoval byla docela v pořádku. Pak ji převezli zpět do Psychiatrické nemocnice. Tam to šlo od desíti k pěti. Za ty měsíce, od začátku hospitalizace zhubla minimálně o 30 kilo. Možná ještě víc. A ta psychiatrická péče také špatná.

Uvedeme několik věcí z její psychiky, které s ní Džordž zažil. Třeba říkala, že je v jejím těle Bábina. Nebo Džordžovi jako manželovi vykala a říkala: Kde bydlíte: Džordž se zeptal: Kdo se ptá? Odpověděla všichni. „Tokozáci?“  „Jo.“ Nebo měla velké psychické trauma a zažívala na svém těle, jak ji trhá krokodýl v australském seriálu Návrat do ráje. Měla vykulené oči děsem a sama říkala, že má vykulené oči. Džordž na ni mluvil a byl s ní. Když odcházel všiml si, že už má oči zeleno-modro-šedé. Asi našla u Džordže úlevu. Za nějaký čas už měla trochu nadhled a říkala: Já hraji v tom seriálu Návrat do ráje. Nebo mu řekla: My jsme se nevzali. Ukázal jí svatební fotku a ona řekla: To bylo stejně jen naoko. Džordž tedy musel na ni působit déle, aby se realita dostala LLLLe do podvědomí a nebyla ovlivněna něčím, co se dá těžko popsat. A asi to byla tokozácká závist, která takto působila v jejím vědomí a časoprostoru. Když ho pak později uviděla bylo u ní na chvíli ve tváři vidět, že je jí do breku. To byla zrovna svou myslí přítomna teď a tady a přitom měla v mysli i ta traumata způsobená tokozáckou závistí dílny. Když kdysi byla doma mluvila na Džodže z doby, kdy jí bylo 15 let, měla už ale jednou přes 40 let a jednou přes 50 let. Džordž se jí totiž zeptal: Kolik ti je let? Odpověděla 15.

To, že tohle uměla a pochlubila se v Tokozu, byla pak hrůza.

Na jedné návštěvě LLLLy se jí Džordž zeptal: Dávají ti jíst? Řekla dávají ale málo. To odpovídá tomu, že měla nohy hubené, jak z koncentráku. A už byly skoro chromé. Vždyť zhubla minimálně o 30-40 kilo. Co se ale dělo se zbytkem porce, kterou nedostala? Džordž má podezření, že si některé sestry přilepšovaly jídelníček, zatímco LLLLa chátrala jak v koncentráku, což je vidět na stavu příšerně vyhublých nohou. Další průšvih byl ten, že měla velkou proleženinu. Podle současných norem se to vůbec nemá stávat. Je to indikace špatné péče ošetřujícího personálu. Jak sester, (jako celku, jsou poctivé i ty špatné), tak těch kteří je mají kontrolovat, odstraňovat nedostatky a řídit  jejich práci. Proleženina prý byla hodně hluboká. Když byl Džordž na návštěvě už zkraje hospitalizace, už tehdy měla proleženinu. Tehdy byla bez plínek  a bez vývodu moči.  Říkala že ji to kouše. Ležela totiž v moči a ta leptala proleženinu. Pak říkala, že jí  bylo zima. Když leží v moči tak je prognóza, že dostane zápal plic.

Až rodina začala nosit ochucené nutridrinky a řekla, že uvažuje vzít LLLLu domů, si doktorka internistka vzpomněla, že musí mít vývod moči. Před tím to bylo, jak likvidace nepohodlného těžkého případu. Přitom psychiatrická lékařka řekla, že odsun domů by jí jedině prospěl. Toto zacházení s pacientkou je ostuda celého zařízení a jde o jeho pověst. Zařízení se má starat o školení sester i řídících pracovníků. Přitom když Džordž požádal sestru, aby ji posadili, jen ji motorově zvedla hlavu. Asi to vůbec neuměla, nebo nechtěla dělat. Přitom  v okresní nemocnici ji posazovali běžně. A když tuto manipulaci nedělali, jak pak sní měli manipulovat a starat se o ni a o její hygienu. Zvlášť když měla pochroumanou ruku. Není se čemu divit, že měla proleženinu a to prý hlubokou.

            Potom, co LLLLa řekla Džodžovi, že ji dávají málo jídla, mu příště řekla, že ji chtějí zabít. Džordž přemýšlel, jak se jí tato informace dostala do hlavy. Buď hlasy. A nebo měla některá  sestra nebo sestry pořádný motiv, protože měly ten průšvih s tou špatnou péčí a nedostatečným stravováním. Někdo měl zkratka motiv jí říct: Jestli ještě něco řekneš tak tě zabijeme. Přitom jí třeba zastřel paměť, aby měla v mlze, kdo jí to povídal.

            Naštěstí přišla Lenčina spása. Dá se říci kontrola uprostřed týdne. Přišla její dávná sousedka z mládí z baráku z vedlejšího vchodu. Měla ošetřovatelský kurz s výbornými výsledky. Reprodukuji její vyprávění: Když přišla, mluvila LLLLa  z cesty, ale ona mluvila dál. Donesla jí jídlo a říkala: Musíš jíst, abys byla silná, rodina tě potřebuje.

LLLLa říkala, že je to otrávené. Když tohle kdysi říkala doma Džordžovi, tak před ní ochutnal. A když nebyla schopna jíst, tak ji krmil. Jezení měla zablokované. V současné době při návštěvě Džordže na něj vyvalovala v puse jazyk. Džordžovi došlo, že to dělala sestrám, aby ji nemohly krmit. Jim nevěřila. (LLLLna slova: Mám v žaludku kameny = moc léků v žaludku)

Možná tu byla ještě nějaká jiná okolnost. Jako by to jídlo bylo posypáno něčím hořký, nebo bylo zkažené.  No bůh ví proč jim nevěřila.

            Ale sousedka na návštěvě jí dala do její zesláblé ruky párek. LLLLa ho držela bez akce před sebou. Sousedka ji ale pobízela: Tak si kousni, maso máš ráda. A ona pomalu si dala do pusy párek a pomalu kousla. Pak jí dávala štrůdl. Přitom každé sousto jí dávala zapít, aby vůbec něco polkla. A LLLLa jedla. Byly tam sestra a ta říkala: Jak to, že vám jí. Zeptejte se doktorky, že nejí.

            LLLLa řekla, že pití jí nechutná. Sousedka ho ochutnala. Bylo smradlavé. Tak ji dávala pít něco jiného. Takhle smradlavým pitím na LLLLu. To se pak sestrám nevěří. Je to něco podobného, jako když Kristovi dávali při jeho likvidaci napít octa.

Zde šlo LLLLe o život!! Už po druhé. Naštěstí ji zachránila sousedka. Je zajímavé, že před tím se zase LLLLa svěřila Džordžovi, že se jí znovu zjevila panenka Maria.

            Džordž také viděl činnost jedné sestry: Jednou byl totiž na návštěvě LLLLy se svou švagrovou. Jedna paní na pokoji požádala švagrovou aby ji otočila, protože ji to hrozně tlačí. Švagrová zašla požádat sestry, aby se o to postaraly. Přišla taková mladší a začala tu starou paní pérovat: To musíte počkat a vydržet, až budeme dělat všechny najednou.

To si nezvykejte, nebo na vás budu zlá. Paní pobrekávala a říkala že jí to tlačí. A návštěv si nevšímejte. Nikdo na vás není zvědavý. Takto s gustem tu starou paní pérovala a ona pobrekávala. Odešla a přišla jiná sestra a postarala  se o ni. Džordž si dovede přestavit, že takovýto typ sester je zodpovědný za tu likvidační sabotáž se smradlavým pitím. Takové mohou dělat sabotáže do jídla pro pacienty, které pak podávají i jiné sestry. Tím se vše vysvětluje. Na oddělení vedle poctivých a slušných sester je likvidátorka nebo jsou likvidátorky. Není se pak co divit že nohy hubou. Pak už trouchu plandá kůže, pak malinko svalů a kost.

Když už LLLLa byla doma a stabilizovaná, Zeptal se jí Džordž jestli si pamatuje sestru která ji vyhrožovala, že ji zabijí. Odpověděla: Jo. Řekla i její jméno Stehlíková. Když se LLLLy Džordž zeptal: Řekla ti, když něco řekneš tak tě zabijeme? Odpověděla: Jo. Podle všeho by všechno dotáhla dokonce nebýt sousedky. Právní kvalifikace je POKUS O VRAŽDU.  Jen by to bylo těžko rozpoznatelné díky jen pomalé smrti hladem a nepitím prý z psychických důvodů. Přitom pečovatelka říkala, že na internetu je napsáno o třech konkrétních nevysvělených umrtích v této nemocnici. Lidé si své členy rodin berou raději domů.

            I psychika jde potom do háje. Jestliže LLLLa lítá svým vědomím kdo ví kde mimo své tělo, jak se pak má vrátit sem do svého těla, kde ji chtějí zabít, nebo kde jí šlo o život s bakteriemi. To, že plácá nesmysly se pak dá čekat. Psychiatrický výraz: Je paranoidní.

            Ta dávná sousedka LLLLy ale na její plácání nedala. Začala jí říkat: LLLLo dcery už máš velký, ale ona tě pořád potřebují a i Jirka tě také potřebuje. Měla by ses vzchopit a rehabilitovat. LLLLa řekla: Já chci rehabilitovat. Možná řekla i hned. Dávná sousedka ji řekla, že to půjde ala pomalu postupně krůček po krůčku. Ale že to půjde. Doma už to pro tebe připravujeme. Je vygruntovaný byt od prachu. Vytapetovaná kuchyně. LLLLa řekla: A co ještě. Je vymalovaná ložnice. A ona: A co ještě. Je tam nová tapeta. A ona: A co ještě.

            Jenže doktorka internistka řekla, že nerehabilituje, že nespolupracuje. (bojí se jich) to je ostuda celého oddělení před rodinou chce a před nimi nemůže. Jak jíst tak rehabilitovat.

            Sestry to určitě nemají lehké. Musí nakrmit celé oddělení a teď je tu LLLLa která nejí. Podle Džordže je ale mezi nimi aspoň jedna s temnou energií, která škodí. A aspoň některé její kolegyně jsou při ní. Část kolektivu se Džordžovi zdála solidní. Ale výsledek jako celku je hrozný.

            Bylo tu popsáno jak se má psychologicky působit i jak se veškerá péče o tělo i ta psychiatrická péče maří. Až co rodina řekla, že uvažuje vzít LLLLu domů a nosila nutridrinky, se péče zlepšila. Možná určitou roli tu hrálo i Džordžovo posílání Krimi- historie1 do všech možných stran. Takže pak došlo k zvratu a už LLLLe nešlo o život a ošetřovatelský tým napravoval reputaci zařízení. Více o tom později.

            Džordž, který také někdy píše a mluví ústy schizofrenika, ještě bude někde ve svých písemnostech vyprávět o telepatickém signálu Krista, který je pronásledovaný nacistickým signálem. Tento signál je prokletím. A kdo ho nese zažívá utrpení a někteří také zemřou v utrpení. Podle Džordže tento signál chytla LLLLa naplno. Džordže to jenom lízlo. Podle Džordže je to současně také dávný telepatický signál dávných mimozemských vojenských magorů a k tomu se přidali nacisté. Naštěstí jsou i hodní a rozumní mimoni. Existuje i jejich politická opozice. Vše se navíc míchá s ostatními rasami mimoňů. A tak všechno dopadá jak dopadá jak dopadá. (= takzvané klíny do hlavy)

            Ale abychom všechno, co se dělo nezamluvili. Džordž, který mluví a píše ústy schizofrenika, pochopil všechno tak, že LLLLu chtěli nenápadně a záludně sprovodit ze světa, protože to byl živý důkaz jejich špatné péče. Péče která ji připaravila minimálně o 30-40 kilo její váhy a je to vidět na nejvíce na nohách jak z koncentráku.

A pak všechno svést na špatný duševní stav, který sami nepřímo záludně zhoršovali. Jen ať si nejí. Takový záludný skrytý pokus o pomalou vraždu. Jako by se ani nechumelilo. Takhle to vidí Džordž.

Když se LLLLa dívala do budoucnsti, tak říkala, že v roce 2035 tady ještě budeme. Dívání do budoucnosti je totiž fyzikáně možné. Jako jsou červí díry v prostoru, jsou červí díry i v čase. Zeptejte se těch nejerudovanějších fyziků. Kdyby se tedy kolem 2035 znovu ocitla v nějakém takovém zařízení, byl by Džordž nerad, aby se něco takového mělo opakovat. Nebo to dokonce mělo končit tragicky. Nebo LLLLa zase měla tolik trpět. Kdyby se tedy zase něco mělo dít, tak si Džordž myslí, že magikcé kruhy, které Džordže a LLLLu chrání už použijí černou magii a všem zúčatněným smrťákům začnou černat ruce. Když kdysi Bábina sprovodila ze světa toho řidiče, který chtěl proplatit čelní sklo proražené LLLLuhlavou, tak to nebude žádný problém. Ty magické kruhy totiž momentálně kopou ligu proti vnitřním nepřátelům Země-koule. Ledasco dovedou i tam, kde mnozí selžou.

            Na základě LLLLch  řečí a informací od tety Jindry, když byli všichni mimo, Džordž upřeňuje, že při nich jsou totiž i nevyšší mimoni. Ti vojenští magoři mimoňů se mhou vycpat. Bůh je sinější. A jestli někdo s čenou duší jen pomyslí = uvidí!! (černat ruce)

            Zní to velice divně. Je to ale od Džordže snad schizofrenika, nebo aspoň mlvícího a píšícího ústy schizofrenika. Tak ať si každý trhne nohou. S paní psychiatričkou a Džordž si to spoleně  vyříkali jako humorné poselství schizofrenika o budoucnsti. (Jen se přitom podívejte na humorné prohlášení Václava Havla v rádiu na začátku jeho funkce prezidenta.)  Společně to dali k ledu. Nevíme jak je to možné a jaká to byla myšelenková klička smyčka, ale nakonec se oba velice zasmáli a poslali ty inkohearetní fluida do… však víte. (trufová esa v záloze) Kam je tedy strčit a poslat?  

            Všechno o této podivné péči a léčbě nejprve všemožně zveřejnit i do televize a médií. A pak by bylo zajímavé kdyby to vědělo ředitelství, zřizovatel ministerstvo a ti zodpovědní. Kdyby něco příště nefungovalo, někde to bude. Však i u případu Krimi historie 1 kde je zmínka i o LLLLe, se různé verze posílaly, kde se dalo. Ozvala se i televize, že případ je moc složitý na zveřejnění . I Ombucman řešil čtvrtinu případů z nemocnic. Znamená to, že Likvidátory bezmocných, sociálně slabých a systému nepohodlných jsou někde v provozu. Na důchody není a nekterým nahoře pak stačí nad tou skrytou hrůzou, která není hned vidět, jen souhlasně  kývnout. A zkuste bojovat proti systému. Jeden známýtomu říkal, že to jsou odpalovací rampy na věčnost. Přitom jmenoval zařízení kde to tak je. To se ale jen šepatá mezi lidmi. Kde to je to nikdo nenapíše. Zkušenosti lidí jsou různé, z různých zařízení. Zkuse ale být ze sociálně slabší rodiny, mít nižší vzdělání, příjmy, nebo být nepohodlný systému. Stačí také, kde rodina má málo času. Jste starý a schvátí vás nějaká záludná nemoc. A než se stačíte rozkoukat, už na té rampě sedíte. Přittom střední a vyšší třída o tom nemá ani zdání, co se s těmi nižšími děje. Ty 3-5 procet o tom ale ví své. A nakom se testují léky? A ti více vzdělaní jen kroutí hlavami a říkají to tvrdí nevzdělanci. Je to pochopitlené protože pravděpodobnost, že se setkají s nevidiltelnou likvidací je mizivá. A do toho se mísí přirozená smrt.

Kdo se vtom má pak vyznat. Pak seříka to byla jen nemoc, nebo stáří. V jednom pitli je obojí. A na kamufláž třídění se dobře dbá. V pytli jsou jak užovky tak zmije, které sahají po životě. Jsou tam hadi a smrt.

            Mimochodem není to jediná rodina, která se snažila vyrvat svého člena ze spárů této interny psychiatrické nemocnice. Stav pacientů na této iteně byl pod psa. Ale rodiny si svého člena rodiny doslova vymámily buď do jiné nebo do své péče. Daný pacient se pak jinde zotavil a pak přinášel jšeště hodně radosti do rodin. Je zajímavé, že to byly vždy sociálně slabší rodiny. Džorž by mohl po jejich souhlasu uvést minimálně tři takové rodiny.

Na závěr ještě pár slov, jak se žehlila reputace zařízení, když  došlo ke zlomu. Že by snad už hrozilo rozmáznutí tohoto případu? Najedddnou si nemocnice vzpomněla necha si posílat tisícovku měsíčně na pomůcky péče. Plíny, podložky masti a prostředky. Najednou pacience masírovali záda nohy. Říkala že ji týdně koupají či myjí. Je tu prognóza, že proleženina se snad zahojí. Je víc jídla a mohlo by se přibírat. Jen na ty hrozně vypadající nohy se už nepoství? Prý ji sestry chtěly postavit na nohy, jenže prý nespolupacuje. Prý by spadla. Ale vždyť stačí dávat záchranu. A taky jí to říct. Typický aslibismus zakrývající zchomlé nohy. Holeně bez lítek. Z čeho má pak narůst nový sval? Je ovlivněna aby nespolupracovala, aby nechtěla rehabilitovat. A reahbilitační má ušetřenou práci. No uvdíme jakto dopadne. Je jí 55 let. Na záčátku hospitalizace měla 118 kilo. Teď je to takových 70. Hubené tělo a nafouklé břicho, jak u podživených dětí Afriky. Nevím jesti nenastatla rotace personálu. Že by tu byly i posily z Ukrajiny. Pak by to bylo o nových lidech.

Odcházející paní z návštěvy je nemohla vynachválit. A mluvila o sestách z úctou a uznáním. Jsou jen obyčení vojáci a dělají poctvou a záslužnou a náročnou práci. Až na ty smraťačky. A co velení??

Boj a hospsitalizace ale ještě nezkončila. Bratr Džordže prohodil oni ji tam léčí tak, aby tam byla co nejdéle. A Džordž dodává: Aby měli co nejvíc výkonů a peněz. Viz dále:

Rodina byla informována jak se léčí proleženina: 22. dubna to bylo 3.5 cm a 5. černa to byl 1cm. Přibližně za 7 týdnů je to ryhlost léčení jednoho centimetu asi 3 týdny za dalších 7 týdnů to mělo být s danou rychostí hojení už dva a půlkrát zahojené. Zůstalo to ale na cetimetru. Vyvstává tu otázka, čím to je? Je to běžná zákonitost hojení tohoto zbytku proleženiny? Určitě rána byla hluboká. Možná až na kost páteře.

Je tu ale ještě přitažená doměnka schizofrenika Džordže: Co když z hospitlizeace chtějí vytlouct co nejvíc peněz. Jsou třeba placeni z výkon péče o proleženinu. Nu co, tak si ten zbytek proleženiny pěstují a léčba stagnuje a stojí. Pořát na jednom centimetru za  10 týdnů. Výkony a peníze jsou hlavní a samotná péče – škoda mluvit. Jen slzy tečou. A mluvit doktorům do řemesla? Odbydou vás nějakou blamáží. Neléčí se s to kvůli horku. Tak jak to je?

A máme tu další věc: K léčbě se používají psychiatrické léky, které zapříčiňují zácpu. Přitom při pravidelných návštěvách si říkáme, že to bylo čím dál horší, a psychiatrikcá účinnost léčby je mizivá. Nebo zdlouhavá. Ze všeho by se člověk oklepal v dobrém prstředí sám a dřív. Tak proč se tekové léky používají? Jednak aby se léčila déle. A pak kvůli zácpě. A nebo také kvůli zkoušení léků. Zácpu léčili kapkami. To ale bylo neúčinné a museli se dělat nálevy na  vyprázdnění střeva. Takto to šlo 3 týdny. Nálevy jsou ale výkony a peníze. A vlastní léčba? Jen slzy tečou. A oni dělalí výkony a léčba stála. Až později se začala používat volně prodejná lactulosa a vyprazdňování bylo lepší.

A co lýtka? Hrůza! Málo svalové hmoty. Skoro jen holení kosa a kůže. Přitom zbylé svalstvo je zatuhlé a hýbání je dost obtížné. S tím něco dělat, to bude oříšek. Přitom kdysi Džordž se zeptal Lenky: Dávají ti jíst? Odpověděla: Dávají ale málo. Pak následoval ten incidet s tím smradlavým pitím. Džordžd a jeho dcery přitom vysledovali u lýtek podivnou věc. 3x zaregistoali, že lýtka nabyly trochu na objemu. Říkali se, konečně přibývá. 2x si toho všimnul Džordž a 1x dcera. Jenže ouha. Pak ty lýtka zase splakly. Zase 3x. Přitom při pravidelných návštěvávh si ničečeho nevšimli, co by odpovídalo třem výkyvům psychiky a nejezení. Jak to vysvětlit. A tak je tu zase přitažená, blbá, hloupá doměnka Džordže:

Vypadá to tak, jako by nějaká divná Můra, (My víme která.) měla a neměla službu a pak někdy s jezením je kříž až hubnou lýtka. LLLLa říkala, že doktoři se na lýtka dívají. Takže všechno sledují. Co když tu Můru dávají vždy do služby záměrně a pak si snad sledují lýtka nebo, to co se děje s Lenkou. Co když jejich záměrem je, aby se naladila na dávné vězně v konetráku a oni navazují na výzkumy nacistů. Je to vlastně skrytý záměrný výzkum kdo ví čeho. Jesli lýtek jak rostou nebo psychiky.

Že doktoři tatké  napomáhají hubnutí lýtek, vyplývá z následujícího. Když byla LLLLa doma na víkend brala 19 dkuhů všemožných léků a pilulek. Jenže většinu toho musela dostat do žaludku. A co žaludek? LLLLa si pořád stěžovala na bolest v žaludku. Díky tomu pak říkala, že je všechno otrávené. Proto díky bolesti žaludku a jejich řečí jak ji tráví nejedla. Odborníci na želudek by nad tím množstvím léků v žakudku jen spráskli ruce. Asi opravdu chtěli navodit situaci v koncentráku a zkoumat, co to s ní děje a navázat na výzkumy nacistů. Vždyť LLLLu málem zhuntovali jak mamiku Věru. LLLLy psychické problémy, které z toho plynou, lékaři řeší zfetováním léky a zapomněním. Zkuste ale být na jejím místě, když vás léčí tým, kde jsou polovičí kati a vidíte na svém zeláblém těle, co už s vámi udělali.

Ještě o výzkumu její psychiky a vědomí.

Z Lenčiných kusých řečí si Džordž vydedukoval i výzkum jejího vědomí. Z několika sřípků řeči si Džordž sestavil vázu informací o výzkkumu její psychiky. Takhle ty sřípky vypadaly: LLLLa říkala, že se jí dokktkoři dívají do hlavy. (Dívají do myšlenek = čtou myšlenky.) Džordž se jí zeptal oni to umí? Jo. A vitro mě o tom zakazuje mluvit.

Jindy se Džordž zeptal: Tady byl nějaký tajný? Ona: bylo jich víc.

Nebo LLLLa říkala, že vystudovala vysokou školu. Bylo na ní vydět, že se chce pochlubit. Džordž se jí ale ptal na podrobnosti a něco z ekonomiky. Nevěděla nic. Tak to LLLLe vysvětlil. Tajní poslali tvoje vědomí, aby se vtělilo do nějaké studentky, která dělala zkoušky na ekonomické škole. A tys to zkrkátka prožila. A máš to v paměti jako zážitek. A myslíš si žes vystudovala vysokou ekonomiskou školu. Ten prožitek máš v hlavě a jako bys to prožila.

Jindy po půlnoci přestávaly účinkovat léky a LLLLa říkla, že se jí vrací paměť. Pry ji několikrát davali do tunelu, což si před tím vůbec nepamatovala. To znamená, že jí tomogafem zkoumali mozek. Byl to krátka výzkum za kterým asi stálo vnitro. A možná za ním mimoni.

Asi posouvají vědu kupředu. Jenže to dělají při současné likvidaci lidí jak u babičky Věry v Krimi příběhu 1. Jen jsou to novodobí nacisti. Nu co, I megele byl také trochu věděc. Jen byl eticky vygumovaný ideologií nadčlověka. Byl zkrátka eticky mimo. Jak kdyby dělal biologickou studii pro mimoně. A tihle ti, kdo ví? A co ten Mengeleho nápad kyselina v žilách. Samozřejmě teď je to upravené. A něco takového se používá jako chemoterapie při léčbě rakoviny. Nikdy totiž není nic jednoznačné a pravda je černobílá. Džordž má také svůj typ: Jíst hodně kysaného zelí. Jeho třídní z průmyslovky se tak zachánil před rakovinou. Použil totiž infomace z budoucna. Kdo ví co všechno se s tím kysaným zelím dá dělat. Vdyť je tam také kyselina (octová) plus kvasinky a zelí. Až nyní se také přešlo na cílené ozařování ohniska rakovny, což už je dost šetrné.

Dělají něco hnusného, aby se pak mohlo říci: tudy cesta nevede. A ani při dalších okolnostech vést nemusí.

Džorž má pro lidi, co pod velením systému ubližují lidem, nebo je přímo či nepřímo likvidují svérázný název. Jsou to svině systému. V kažedém systému zatím byly potřeba a systém si je chánil a vytěžoval. Ve zdravotnictví je to dost bolavé. Tam ty zraněné bojovníky za pravdu dorazí.

Když mezi sebou valčí tajné služby a perou se i s vojáky mimoňů i jejich lidskými vojáky, tak se o tom ani neví. Ale proč do všeho zatahují Džordže, jeho ženu LLLLu, rodinu, okolí a spol. To přežít je pak oříšek. A proti systému člověk nic neudělá. Přitom Džordž i LLLLa už mají zdraví díky nim podlomené.  Jen je dorazit.

Ještě když si Džordž myslel, že to může být jen nelegální výzkum, jako to kdysi bylo v té okresní nemocnici na kraji města, jak se o ní píše v Krimi poříběhu 1, tak se zrátka říakal: Pokusím se stím něco dělat, aby nebylo nějaké příště. Co kdyby se LLLLa z té nemomodnice přece jen dostala. Jaká pak bude budoucnost? Nemoc se může opakokvat. Může to být zase sabotáž s léky.

Protože si nějaký blbec řekne, potřebujeme ji na další výzkum. Může to být zase sabotáž s bateriemi. Nebo to mohou být zase jiné potíže. A pak bude díky spádovosti zase v té krajské nemocnici. A zase na té jejich interně. A tam by ji mohli jenom dorazit. Jak se tedy pro příště bránit. Nebo když je ještě na interně, jak se má LLLLa na lůžku bránit.

            Když babička Věra něco řekla u vizity, sestry pak byli zlé. Přitom babičce dávali málo pít a jí se pak propadl hrtan a ona pak už nemohla kloudně mluvit. A její nohy, hrůza. LLLLe zase ubyly svaly na nohách a lýtka a už nemůže chodit. Kdo ví, co se dělo a děje. LLLLa se současně musela prát i se vými i zváštěními psychickými problémy. Cítila ve vedlejší postli ducha Ajchlera, muže, co ji v patnácti zásilnil. Říkala, že o půlnoci tam byl a že to dělal zase. Pronásledoval ji až do budoucnosti.

Džordž přes ten hrozný psychický mumraj začal psát. Byla to písemná žádost pro soud, aby zakázal nemocnici léčit LLLLu, protože na to nemá. Zde ale uvádět jen fakta a ne žádné schizo – magořiny. Stačilo uvést před hospitalizací 118.5Kg ze dne 14.8.2024 a pak dále uvést ulékařky ovřenou váhu 70 Kg ze dne 11.9.2025. Dále uvést už první znalecký poudek z hospitalizace, kde se píše, že není chopna se sama otočit na lůžku. A je nutná kompletní péče. Posudek už byl někdy ze začátku roku. A pak se to vleče s nabývajícími a hubnoucími lýtky. A totálně zhuntovanými nohami. Je to totáně zanedbaná péče se schválně vygradovanými psychickými problémy, bolesti žáludku, (je to otrávené), a ještě působení smrťačky. LLLLa přitom musela být nějak psychicky ovlivněna. Holt psychiatrie. Za to zodpovídají vedoucí pracovníci, mající tu zodpovědnost, že špatně kontolovali kotrolovali a nečinili. Nebo síš záměrně činili. Ačkoli to byli jejich povinnosti dbát o zdraví.. Zkrátka poškození zraví z nedbalosti. A jesti bylo nějaké zkoumání, tak to bylo úmyslné poškozování zdraví schované za činnost smrťačky. Za výzkum jim ale musí jít peníze. Stačí se podívat na účty, od kud ty peníze jdou. Jenomže když se v tom začnou vyšetřovatelé začnou vrtat tak zasáhne vnitro. Řekne se, že podle dokumentace je všechno v pořádku. Zabavená dvojí dokumentace půjde zase na vnitro. Jako kdysi z té počítačové fimy, kde luštili zakodvaná data z nemocnice. A Džorže pak začnou likvidovat jako v Krimi 1. Nedá se nic dělat. Proti systému se nevyhrává.

A závěrečné shrnutí.

            Jestliže bude někdo ze zvlášní školy a bude mít duševní nemoc, tak na psychiatrii ho připraví i o nohy k chození. To už není jen neléčení, ale poškozování zdraví pro zisk. A stát všechno kryje a všecno drží v temnotě. Kdo vystrčí hlavu, aby mluvil, tomu ji začnou podřezávat jak v Krimi příběhu 1. A pak říkají, že to byl blázen. Nedá se nic dělat a tělo chátrá. A LLLLe dávají 19 duhů léčiv. To by psychicky porazilo i vola. Co pak zbude z psychiky? Říká se tomu postpsychotický defekt. Kamarád, který ji navštívil se ptal sester, dostene se odtud? A sestry jen pokrčily rameny. Je tu LLLLa přikovaná k posteli. Je ležák.

            A jak tedy vysvobodit LLLLu ze spárů interny psychiatrie a by tam nezůstala nadosmrti v 55 letech?? Přitom Džordžovi ubývají síly. Cítí to městnavé selhání sdce na hrudi. Rychlejší činnost brzdí také na plicním nadýchané astma. Tělo otrávené prachem. A ještě díky prachu 3-4 hodinnosvý spánek. Zbytek jen podřimování. To se dá dost těžko provozovat domácí péče. A kam jinam?

            Oba jsou živí svědkové tohoto výzkumu. Oba mají už poškozené zdraví a tajní s mimoni se teď rozmýšlí: Zdechnou už sami? Nebo jim ještě nenápadně pomoci na věčnost? Ještě elegantnější je udělat z nich dementy nějakou látkovu sabotáží. Bude se pak říkat, jsou to blázni, přece jim nebudete věřit. Ty sabotáže se už dějí.

Zbývá si odpovědět na otázky. Byl to výplod chorobného mozku? Nebo je to realita?

Kde je pravda?

Přitom bezzubá ústa autora a zdravotní stav LLLLy a Džordže hlásají pravdu schizofrenika.