Stůl hoblovky v magických souvislostech
40,4/1998/1
Stůl hoblovky v magických souvislostech- (40,4/1998)
Nejprve pár slov pro nezasvěcené, co je to hoblovka. Je to obráběcí stroj, který pohybuje obrobkem sem a tam proti pevnému obráběcímu nástroji, což je většinou nůž ze slitinového tvrdokovu. Obrobkem mohl být třeba odlitek skříně převodovky, na kterém se obráběly rovinné plochy přírubových a podstavných stěn. Tyto stroje jsou ale už asi většinou nahrazeny produktivnějšími stroji s frézovací hlavicí. Hoblovka je ale také název dřevoobráběcího stroje. Kdybychom se měli vyjádřit obecně, tak je to obráběcí stroj, který obrábí většinou rovinné plochy.
-----------
Přibližně v roce 1998 - 1999 se v konstrukci investic, kde Jirka, budoucí Džordž působil, pracovalo na projektech a konstrukcích vybavení nástrojárny. Na Jirku padla zakázka úpravy upínacího stolu měřícího stroje. Tento stroj měl v budoucnu automaticky proměřovat přesnost vyrobení lisovacích forem (nástrojů) pro lisování karoserií škodovek.
Někdo vymyslil, že se stůl nebude vyrábět, ale použije se upínací stůl z bývalé hoblovky. Tento stůl byl uložen ve venkovním skladu hutního materiálu u haly 3. Bylo potřeba znát a nakreslit, jak upínací stůl vypadá, aby se mohlo navrhovat dál. Proto se Jirka a jeho kolega Olda K. vydali stůl prohlédnout a oměřit . Byl to asi 10-12 metrů dlouhý odlitek s upínacími T-drážkami. Ležel malinko nakřivo. Stůl si oba konstruktéři prohlédli a pustili se do skicování do bloku, jak stůl vypadá, a do měření a zapisování kót.
Když stál Jirka na upínacích T-drážkách tohoto stolu, prolétla mu hlavou vzpomínka. Takhle nějak to bylo už kdysi v minulosti. Ano. Takhle tu nějak stál. Poblíž bylo několik tehdejších spolužáků z průmyslovky. Byl tu i třídní učitel. Při těchto myšlenkách Jirky právě Olda K. prozkoumával rukou dutinu tohoto stolu. Ano. Bylo to tak. Tenkrát tu předlitou dutinu zrovna zkoumal úplně stejně Jirkův spolužák Zdeněk H. A támhle poblíž stála tenkrát spolužačka Jiřina H. Co jsme tu tenkrát v časech studia na průmyslovce vlastně dělali? To ještě Jirkovi nedošlo. Je to ale zajímavá časoprostorová shoda.
Pak se Jirkovi vybavil další časoprostor, který se ale prolínal s tím předchozím. Bylo to asi týden před tím, než tu byli studenti z průmyslovky. Tu předlitou dutinu ve stole tenkrát rukou zkoumal manžel tety Jindry. Potom to samé opakoval strýc Frantík. V místě, kde stála Jiřina, tenkrát stála dcera tety Jindry, Iška. Udělala pózu s obličejem otočeným ke sluníčku a řekla: Tady bude stát jakási Jiřina. Pak na to samé místo si stoupla teta Jindra. Pátrala v budoucnu Jiřiny a komentovala to. Nakonec to zkusila teta Málča. Řekla, ukažte, já si tu Jiřinu taky zkusím. Byla to skupinka příbuzných, která magicky připravovala tuto akci a zároveň se dívala do budoucna. Bylo to na úplně stejném místě trochu nakřivo položeného stolu hoblovky. Všechno pak bylo hypnoticky zastřeno mlhou zapomnění. Po tolika letech se na stejném místě vybavily určité vzpomínky, z kterých už se dalo něco poskládat a pak i něco domyslet.
Stůl dříve při hoblování nesl obrobek a pohyboval se sem a tam. Nyní bylo potřeba navrhnout pevné regulovatelné uchycení k základu. Olda K. přišel s myšlenkou a výkresy, jak jsou uchyceny upínací desky k základu u velkých horizontek. Byly na velkých nosných šroubech, kterými se dala vyladit výška a vyrovnání. A pak tu byla velká matice, kterou se nastavená poloha zafixovala.
Ukázalo se, že stůl je z litiny, na kterou se dá těžko něco přivařit. Muselo se vymýšlet jinak. Tady je konstrukční řešení: Na vhodných místech se provrtá osazená díra skrz stůl. Do díry se vsadí trubka osazená z jedné strany přírubou, za kterou se pak bude opírat.
40,4/1998/2
Do trubky je vevařená deska se závitem pro nosný šroub. A uvnitř je místo pro kontramatici. Trubka se předepne proti podložce na druhé straně stolu a za předepnutí se svaří trubka s podložkou. Svěrným spojením je tu nahrazeno přivaření.
Když už měl Jirka něco nakresleno na prkně, vybavilo se mu něco z minulosti. Tenkrát při té akci průmyslovky stál u stejného kreslícího prkna Zdenek H. a měl nakresleno zhruba to samé. Jak je to možné? Postupně si Jirka začal vybavovat a domýšlet, jak to tenkrát na průmyslovce bylo. V rámci vyučování se vybralo několik studentů na konstrukční cvičení, které pak probíhalo na Žďase.
Třídní tenkrát říkal, že se jen musí počkat, až se bude dělat generální oprava hoblovky, aby se pak mohlo něco oměřit. To znamená, že stejný stůl byl tenkrát, při akci průmyslovky, demontovaný v rámci generální opravy. Je zajímavé, že stůl byl položen na stejné místo a stejně nakřivo, jak to bylo o nějakou desítku let při definitivním sešrotováním, kdy ten stůl oměřoval Jirka už jako konstruktér s kolegou Oldou K.
Pak Jirkovi došlo, že jako průmyslováci dostali naprosto stejné zadání. To znamená ze stolu hoblovky udělat upínací stůl. Největší paradox byl ten, že se tenkrát mluvilo o upínacím stolu k měřícímu stroji. K tomu se dodávalo: Třeba takový měřící stroj jednou bude.
Jirkovi se vybavilo, že jako průmyslováci se dívali na výkresy uchycení upínacích desek u horizontek. Z těchto výkresů se pak úplně stejně vycházelo při konstrukci nosných šroubů u upravovaného stolu hoblovky.
Tyto myšlenky napadly Jirku, když jinak musel pracovat na výkresech a tvořit výrobní dokumentaci. Všechno zdárně dotáhl dokonce. Kreslička, paní Nag...tyto výkresy překreslila tuží na pauzák. Následovala konstrukční kontrola., kterou prováděl Olda K. Našel tam ještě něco, co se muselo pozměnit. Při rozpravě Jirky s Oldou o opravě výkresu a o pozměnění konstrukce se zase Jirkovi něco vybavilo. Tenkrát ty samé výkresy vypracovali průmyslováci. Pak je dali na konstrukční kontrolu nějakému žďasáckému konstruktérovi. Ten tenkrát upozornil na stejnou opravu a změnu, jaká se pak prováděla v budoucnosti.
Podle všeho teta Jindra a spol. prováděli zase magické pohledy do budoucna. Navíc výkresy nakreslili průmyslováci. Z toho všeho se dalo usoudit a referovat tehdejšímu vedení Žďasu, že v budoucnu bude podnik vyrábět nástroje na lisování karoserií škodovek.
Dalo by se všechno dokázat? Na průmyslovce se uchovávají ukázkové práce studentů. Možná mezi nimi, někde na půdě, bude i výrobní dokumentace upínacího stolu měřícího stroje. Přibližně z roku 1975. Toto by se pak mohlo porovnat s výkresovou dokumentací Žďasu. Z roku asi 1998-9 Možná tu budou nějaké odchylky, ale základ bude stejný.
Zbývá si odpovědět na otázky: Byla to blamáž autora , či výplod chorobného mozku, nebo je to realita a skutečný příběh?
Kde je pravda?
(Číslo žďasáckého výkresu je 0-01-1773 a jeho název je „Úprava a kotvení měřícího stolu“. O tomto výkresu se ve knize ještě píše v kapitole „Další modely globálního systému lidstva“.)