Příhradový sloup a osmiletý konstruktér
08,8/1
Příhradový sloup a osmiletý konstruktér - 08,8/1966
V konstrukci investic, kde Jirka, budoucí Džordž pracoval, se projekčně připravovala akce: Plynofikace haly 9. Dříve se ve Žďase používal pro žíhací pece plyn, který si Žďas sám vyráběl v generátorové stanici z uhlí. Pak se postupně přecházelo na zemní plyn z Ruska. A i v kotelně se nyní topí nejen uhlím, ale jsou tu i kotle na zemní plyn.
Přívod plynového potrubí projektoval pan Kvasnička. Do svého projektu potřeboval zahrnout i nějaké konstrukční práce. A tak si ke spolupráci přibral Jirku. Pan Kvasnička mu pověděl o základních zásadách projektování trasy plynového potrubí. Například se musí hlídat průhyby potrubí od vlastní váhy. V průhybech by se pak usazovala voda, která v zimě kondenzuje z plynu. Pak by došlo časem k prorezavění a k havárii porubí. Tato voda musí být vždy někam svedena.
Jirka kreslil konzoly, na kterých potrubí sedí. Pak tu bylo místo přemostění vozovky potrubím. Vozovka vedla podél haly 9 a kolejí. V těchto místech uchycoval Jirka potrubí na stávající sloup, který byl trochu mimo. Sloup kdysi podpíral potrubí, které vedlo z generátorovny. Byl příhradový. Podobně třeba vypadají sloupy vedení vysokého elektrického napění.
Bylo potřeba znát jak sloup přesně vypadá. Musel se vzít metr, papírový blok a jít na místo sloupu a všechno si oměřit a naskicovat. Když Jirka skicoval sloup do bloku, stály tam tehdy sloupy dva. Později byl druhý sloup demontovaný. Tehdy měl pocit, že už tu kdysi byl a že tento sloup už kdysi kreslil. Někdo by řekl: falešná vzpomínka = "dežaví". Pak si prohlížel i prostor u kolejí. Vzpomněl si, že tady byl kdysi s kolegy Oldou K. a Otou N. a něco proměřovali do jejich výkresů. Tehdy oměřovali betonový blok základu sloupu u kolejí. Proč se mu ale zdálo, že skicoval sloup na druhé straně vozovky? Jak se ukázalo, všechno se vyjasnilo později. Když už byl zase na svém pracovišti, u svého stolu a kreslícího prkna, tvořil výkresy podle náčrtků v bloku. Tehdy se mu v mysli vybavilo několik střípků vzpomínek a už byl doma. Začal si všechno domýšlet a konstruovat, co se kdysi dávno dělo. Při tomto domýšlení se mu vybavovaly další vzpomínky tehdejšího děje v dávné minulosti.
A tady je už složený dávný související děj:
Kdysi Jirka chodil snad do druhé či třetí třídy základní školy. Učila je velice hodná a moudrá paní učitelka paní Holoubková. Jednou vzala třídu na vyjednanou exkurzi do Žďasu. Kvůli bezpečnosti nemohli jít nikde do provozu, ale byli jen na kraji areálu podniku. Byli u základů příhradového sloupu, který pak v budoucnu proměřoval Olda K. a Ota N. Jakýsi konstruktér, pravděpodobně Olda K., jim vysvětloval a ukazoval, jak se z obyčejných úhelníků dá sestavit právě takový sloup. Tento sloup byl pak v budoucnosti demontovaný na železný šrot.
Také stáli u paty nejvyššího komína a obdivovali opravdu velké rozměry a výšku. Poblíž ležely plechové roury asi třímetrového průměru. Byly připraveny na budoucí výměnu porubí kouřovodu, protože u starých dílů docházela životnost. Paní učitelka vymyslela pro děti i zábavu. Jedna roura byla položena tak, že se jí dalo procházet. Když už jí děti procházely, řekla jim ať prochází tak, aby měly hlavu uprostřed roury. Že to bude svým zrakem měřit. Pak jim řekla: " Teď se rozhlédněte a nakreslete něco na památku ze Žďasu. Jirka vyšel na cestu a začal kreslit nějaký příhradový sloup. Nebyl to ale ten, který jim ukazovali, ale právě ten, který pak za nějakou desítku let kreslil jako konstruktér. Když by jsme to měli přibližně vyjádřit letopočty, tak v roce 1966-7 ten to sloup kreslil jako kluk a roce 1986-7 ten samý sloup kreslil jako konstruktér.
Je to možné?
A co se stalo s výkresy? To co kreslil Jirka na Žďase jako konstruktér je v archivu. Tehdy ještě nebyl počítačový systém a vše fungovalo trochu jinak.
08,8/2
Základem je kniha, která přiřazuje čísla výkresům. V ní je uveden název výkresu, datum vytvoření, autor, název zakázky a možná i něco jiného. Když se zná číslo výkresu, pak najít výkres už není problém.
A co se stalo s výkresy Jirky školáka? Po skončení školního roku si děti nosí svoje výkresy domů. Pak se výkresy ocitly na půdě banky, kde bydleli. Byly tam dlouhé roky. Když maminka jezdila na chalupu, vozila sebou papíry na zatápění. Staré noviny a kdejaký papír, který se vyskytl v domácnosti. A jednou se podívala i na půdu. Všichni přijeli na chalupu a maminka se chystala zatápět. V proutěném koši měla dřevěná polínka, v uhláku uhlí a vedle kamen byly i nějaké papíry. Jirka kouká a vidí výkresy svého mládí. A vida byl tu i výkres příhradového sloupu. Jirkovi bylo už málem 50, ale všechno se mu znova vybavilo. Vzal ten výkres a i nějaké další, které dokladovaly dobu jeho mládí, a dal je do úložného prostoru gauče. Jestli jsou tam dodnes, nebo je někdo vyhodil, bůh suď.
Jirkův časoprostorový myšlenkový vzkaz.
Pár let po té, co tu proběhla exkurze Jirkovy asi třetí třídy základní školy, navštěvovaly Žďas i jiné školy a jiné třídy. Jirka to cítil v časoprostoru. Vnímal, že tu bude plno dětí, jeho vrstevníků i holčiček, mezi kterými by si mohl hledat budoucí nevěstu. A tak tu byl nápad, zanechat někde ve Žďase časoprostorový vzkaz pro svoji budoucí nevěstu. Nakonec ten časoprostorový vzkaz připíchl na příhradový sloup, který jim ukazovali. A co se nestalo: Jakási Lenka ze zvláštní školy ten vzkaz vyzvedla. Je to ještě záhadnější. Tu samou Lenku jako miminko kdysi přinesli tety do Jirkovy rodiny a říkaly to bude Jirkova nevěsta. Tehdy Jirka jako kluk jen sotva stačil sledovat co se chystá. Pak se vše vyplnilo.
Co bylo hypnoticky skryto a vymazáno z paměti.
Při vzpomínání a pak i při psaní této kapitoly se vybavilo několik vzpomínek kousků děje, který naznačoval, že byl pak vymazaný z paměti. Této návštěvě Jirkovy třídy, základní školy, totiž něco předcházelo, co bylo potom mazáno z paměti. Byla to přípravná akce. Vše bylo asi organizováno i po stranické linii, jinak by se ničeho nedosáhlo. To, že všechno bylo připraveno, naznačuje i to, že po slovech paní učitelky o kreslení, pak Jirka hned bez rozmyslu přímo zamířil až bůh ví kam, k jakémusi sloupu.
Teta Jindra totiž zcela oficiálně zorganizovala po stranické linii návštěvu mágů, kteří se pokusí prozkoumat technickou budoucnost Žďasu. Skupina mágů byla vlastně okruhem příbuzných. První související vzpomínka je z přípravy a plánování této akce. Jirkův tatínek se bavil s tetou Jindrou o dopise, který chtěla poslat na vedení podniku Žďasu. V dopise bylo plno komunistických řečí o vedoucí úloze komunistické strany, o závěrech komunistického sjezdu strany o průmyslovém rozvoji a pak tam byla tetina finta, že k této činnosti komunistů chtějí přispět mágové svou navrženou akcí. Byl tu popis této akce a naznačení cílů, jakých chce akce dosáhnout. Tatínek k tomu poznamenal: "Ti budou z těch komunistických řečí úplně podělaní a na takovouto kravinu kývnou. A ještě budeme mít jejich plnou podporu."
Další vzpomínka je z místa základů příhradového sloupu u kolejí u haly 9, které pak v budoucnosti proměřovali Ota N. a Olda K. Někdo z hloučku se díval magicky do budoucnosti a informoval ostatní. Tenhle sloup je zakončením trasy generátorového plynu do haly 9. Pak tu ale to obrovské potrubí generátorového plynu nebude a místo toho povede někde mnohem menší potrubí se zemním plynem. Bez velké práce a nejjednodušeji by bylo jen nahradit velké potrubí malým plynovým na stejném sloupu. Někdo ale není našim věštbám nakloněn a tenhle sloup zbourají na železný šrot. Udělají to buď odpůrci komunistů, nebo komunisté samotní. Asi proto, že je někdo přesvědčí, že sloup je velkým zdrojem šrotu. Cokoliv navrhneme a nakreslíme, bude chtít někdo zbourat. Musíme blafovat a pracovat konstrukčně ve variantách. Začalo se přemýšlet, co dál. Pak někdo řekl: Támhle ten sloup na druhé straně silnice tu zůstane. A nové potrubí povede asi támhle někde podél haly. Ten sloup by mohl Jirka kreslit. Jirko, slyšíš?! A co předložíme komunistům? Řekneme, že v budoucnosti se generátorový plyn bude nahrazovat zemním plynem.
08,8/3
Pro komunisty nakreslíme variantu napojení plynu do haly na sloupu, který se bude pak bourat. A tak oměřili ten sloup a pak doma z náčrtků nakreslili věštecký výkres připojení plynu do haly. Jirka si pak vzpomněl, že mu pak doma už později ukazovali náčrtek toho širokého sloupu s novým potrubím. Někdo řekl: Vyfoť si to. A tak si Jirka do své konstruktérské paměti dal jeden z prvních výkresů.
Jsou tu ještě další vzpomínky:
Ten věštecký hlouček i s malým Jirkou se pak na Žďase setkal s nějakými osobami. Jak se ukázalo, byli to i budoucí kolegové v Jirkově konstrukci. Byl to Olda K. a Ota N. Jikra si je magicky otestoval, jakou energii vyzařují. Tenkrát to ještě uměl. Vyšlo mu, že to jsou féroví chlapi. Řekl si: S těmi bych chtěl v budoucnosti dělat. A vlastně i bude.
Komunisté na tu akci sehnali všechny lidi, které jim teta Jindra označila. Kdo ví jestli v té době vůbec pracovali na Žďase. Pak se objevil ještě jeden budoucí kolega, pan Te.... Jirka si vzpomněl, že jako kluk, měl ty budoucí kolegy nějaký čas v hlavě zakódované. Svěřoval se svým rodičům, s kým bude v budoucnu pracovat. Uváděl i jejich jména. Tatínek pak říkal: To by se mělo někam zapsat. Ale kdo ví, jak to bude.
Všechny ty přípravné magické akce se pak hypnoticky mazaly z paměti, aby se nic nemohlo prozradit.
A jaké jsou důkazy?
V archivu Žďasu by se možná našly dopisy tety Jindry pro vedení podniku. Možná někde v projektech i věštecký výkres připojení zemního plynu místo generátorového. A pak ve výkresovém archivu výkres Jirky sloupu s plynovým potrubím. A možná někde na chalupě bude dětská malůvka příhradového sloupu.
Dalším důkazem je nahrávka dokladující časoprostorový kontakt Džordže s Miroslavem Horníčkem v souvislosti s příhradovým sloupem. Je to současně důkaz čerpání informací z časoprostorového kontinua pomocí interakce mozku s časoprostorem a důkaz kolektivního vědomí. Je to nahrávka pořadu Horoskopičiny Karla Šípa s už hodně starým Miroslavem Horníčkem. Po úvodním slovu si pan Horníček sedl ke stolku před podium mezi diváky. Popíjel víno a říkal svoje moudra. Je to pak úplně samostatný pořad vystřihnutý z Horoskopičin. Přitom mimo jiné cituje tuto kapitolu Příhradový sloup a osmiletý konstruktér. Stačí dohledat tuto nahrávku a porovnat s touto kapitolou. V případě, že důkazy nezabaví tajní, je to tutový důkaz.
Zbývá si jako vždy odpovědět na otázky: Byla to blamáž autora, či výplod chorobného mozku, nebo je to realita a skutečný příběh?
Kde je pravda?